Text na řeč

Jsem sestra! Snímky Jindřicha Štreita vystaví do konce března IGY Centrum

Úctu k práci všeobecných sester vyjadřují snímky fotografa Jindřicha Štreita, které budou do konce března vystavené v prvním patře IGY Centra v Českých Budějovicích. Návštěvníci tam uvidí 25 fotografií ukazujících reálný obraz sesterského povolání. Výstava za účasti autora se koná v úterý 3. března ve 14 hodin. Putovní expozice, jejíž vznik inicioval Spolek vysokoškolsky vzdělaných sester, je součástí celosvětové kampaně Nursing Now usilující o zvýšení prestiže profese sester. Záštitu převzala i hejtmanka Jihočeského kraje Ivana Stráská.

Autor fotografoval sestry od května do července 2019 v reálných pracovních situacích. Ve Fakultní nemocnici Olomouc, nemocnicích ve Šternberku a Vsetíně i v Hospicu Sv. Lukáše v Ostravě vytvořil přes čtyři tisíce snímků. „Pan profesor Štreit je nejenom legenda ve svém oboru, ale také člověk se srdcem na dlani, který fotografuje život takový, jaký je. Výstava je zajímavá pro všechny bez ohledu na pohlaví, věk, vzdělání či profesi, protože sestra doprovází člověka ve všech vývojových stádiích života. Snímky jsou velmi emotivní a ukazují rozmanitost našeho krásného povolání,“ popsala projekt nazvaný Jsem sestra Jana Maňhalová ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity, která zároveň pracuje jako sestra na infekčním oddělení českobudějovické nemocnice. Ocenila, jak autenticky se podařilo zachytit okamžiky běžné ošetřovatelské praxe, čímž lze účinně přiblížit činnosti sester. 

Kampaň Nursing Now má totiž tyto cíle: zvýšit prestiž profese všeobecných sester, zviditelnit jejich přínos společnosti, zlepšit pracovní podmínky sester a jejich životní styl, udržet zkušené sestry v profesi a zvýšit počty nových studentů ošetřovatelství. Kampaň začala v roce 2018 a vyvrcholí letos 12. května, kdy si svět připomene 200. výročí narození zakladatelky moderního ošetřovatelství Florence Nightingale. Patrony pro Českou republiku jsou Štefan Margita a Hana Zagorová.

Putovní výstavu „Jsem sestra“ už viděli lidé v Olomouci, Opavě a Ostravě, z Českých Budějovic pak zamíří do Hradce Králové, Ústí nad Labem, Prahy, Jihlavy, Zlína a dalších měst. „Zaznamenáváme pozitivní ohlasy z  krajů, kde už byly fotografie vystavené, což v nás vyvolává ještě větší hrdost i pokoru k tomu, co děláme,“ dodala Jana Maňhalová, prezidentka Spolku vysokoškolsky vzdělaných sester, který je garantem této výstavy. 


O autorovi fotografií: Prof. Mgr. Jindřich Štreit, Dr. h. c.

Známý fotograf a vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života, legenda ve svém oboru. Do dějin fotografie se zapsal již v 70. letech 20. století ojedinělým souborem fotografií ze zapomenutých moravských vesnic. Ať už fotografuje na venkově, v továrnách, lidi bez domova, handicapované, nevidomé, seniory, cizince, v Sudetech, Bretani, Japonsku nebo na Sibiři, jeho ústřední téma je stálé – jsou to každodenní události měnící život člověka. Měl téměř 1400 samostatných výstav po celém světě a účastnil se mnoha výstav kolektivních. Vydal bezmála čtyřicet knih fotografií a nespočet katalogů. Je zastoupený ve sbírkách řady prestižních muzeí a galerií v České republice i ve světě. Své zážitky z nemocnic, kde fotografoval sestry, shrnul takto:

„Každý z nás se od příchodu na tento svět se sestřičkami setkává. Během života navštěvujeme zdravotní střediska, nemocnice, v závěru života Domovy či hospice. Vždy jsme rozechvěni, protože je vyhledáváme tehdy, když nás něco trápí, něco bolí. Nestává se, že bychom je navštěvovali v době, kdy je nám dobře. Jen tak, abychom je pozdravili, poděkovali za to, že jsou vždy připraveny nám podat pomocnou ruku … Navštívil jsem různá oddělení, od běžné preventivní prohlídky, přes urgentní, dětské oddělení až po operační sály. Jejich práce je různorodá, ale vždy mimořádně zodpovědná a náročná. Lékař určuje a rozhoduje o stavu pacienta a sestra je jeho partnerem. Sestry jsou ty, od kterých čekáme pochope¬ní, úsměv a pohlazení. Mnohdy si neuvědomujeme, jak těžkou službu vykonávají a co všechno mají již ten den za sebou. Probdělé noci, péče o pacienta v kritických situacích, někdy se raději otočíme, abychom neviděli, co všechno musí udělat, tisíce jiných úkolů a úkonů. Neuvědomujeme si, že mají rodinu, manžela, děti, od kterých denně odcházejí pomáhat druhým … Važme si jejich práce, jejich otevřených srdcí, která nám bezelstně dávají, abychom se mohli radovat ze života.“