Text na řeč

Hejtmanka Stráská během oslav založení ČSR ocenila Zlatou šupinou devět osobností

Hokejový exreprezentant a ředitel ZŠ Grünwaldova v Českých Budějovicích Vladimír Caldr. Ředitelka obecně prospěšné společnosti Rybka Eva Dvořáková. Rakouský zemský politik a dlouholetý předseda Euroregionu Silva Nortica Johann Hofbauer. Vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy Jiří Kuthan. Správce skladů při Táborské posádce 53. pluku elektronického boje Tomáš Neškodný. Herec Karel Roden. Generální ředitel a předseda představenstva Nemocnice České Budějovice, a.s., Břetislav Shon (kvůli zdravotnímu stavu za něj cenu převzala manželka Olga Shonová). Lesník a soudní znalec Ivo Vicena. A kronikář obce Černá v Pošumaví František Záhora převzali od hejtmanky Ivany Stráské Zlatou šupinu.

Tuto Cenu hejtmanky získali u příležitosti oslav 101. výročí vzniku samostatného československého státu 28. října 1918. Ceremoniál se odehrál ve čtvrtek 24. října tradičně v prostorách bývalé zámecké jízdárny v Hluboké nad Vltavou, kde sídlí Alšova jihočeská galerie.

Letošní devítku vybrala rada kraje z 29 nominovaných

V letošním roce vzešla devítka oceněných z 29 nominací, které lidé během letošního roku zasílali na krajský úřad. O konečném seznamu rozhodla rada kraje. „Vladimír Caldr získal ocenění za přínos sportu a jeho rozvoj v Jihočeském kraji, Eva Dvořáková za rozvoj sociální oblasti a pomoc potřebným, Johann Hofbauer za rozvoj přeshraniční spolupráce mezi Jihočeským krajem a Dolními Rakousy, Jiří Kuthan za přínos v oblasti historie a literatury, Tomáš Neškodný za záchranu tří lidských životů před utonutím, Karel Roden za mimořádný přínos pro české herectví, Břetislav Shon za celoživotní práci pro jihočeské zdravotnictví a podíl na jeho vzestupu, Ivo Vicena za celoživotní úsilí o dobrý stav našich lesů a František Záhora za precizní zpracování kroniky Černé v Pošumaví i okolí a bohatou publikační činnost,“ upřesnila Stráská. 

Udílení se konalo posedmé a celkem ocenění už obdrželo 52 osobností

Stráská v souvislosti s udělováním Zlaté šupiny připomněla, že 28. říjen je nejvýznamnější národní svátek a Jihočeský kraj by dnes nebyl takovým, jakým je, pokud by v něm nežili lidé, kteří se svými mimořádnými činy a celoživotní prací významným způsobem zasloužili a zasluhují o jeho rozvoj a dobré jméno. „Za to jim patří poděkování nás všech,“ doplnila hejtmanka.
Udílení Zlaté šupiny se konalo posedmé a celkem ji už získalo 52 osobností. Tato cena byla vybrána proto, že představuje pomyslný symbol štěstí a koresponduje s rybářstvím, kterým je Jihočeský kraj proslulý.
 


Zlatá šupina 2019 – medailonky oceněných

Mgr. Vladimír Caldr – hokejový exreprezentant a ředitel ZŠ Grünwaldova v Českých Budějovicích
Narodil se 26. listopadu 1958 v Písku, kde již na základní škole navštěvoval hokejovou třídu. Poté absolvoval Střední stavební průmyslovou školu v Českých Budějovicích a následně v krajském městě vystudoval Pedagogickou fakultu při Jihočeské univerzitě. A rovněž v Českých Budějovicích působí bývalý československý hokejový reprezentant od roku 2003 jako ředitel Základní školy Grünwaldova.

Jeho hokejová kariéra je spjata především s klubem Motor České Budějovice. Populární „Candát“ tu zářil například po boku Jiřího Lály a Josefa Hejny. Premiérový zápas v československé nejvyšší soutěži sehrál v úvodním kole ročníku 1978 až 1979. V Motoru působil až do roku 1989, s výjimkou sezóny 1986 až 1987, kdy strávil vojenskou službu v Dukle Jihlava. Poté hrál dvě sezóny v nizozemském Amsterdamu, následně vystřídal Hradec Králové, německý Ingolstadt a Tábor a sportovní kariéru zakončil v sezóně 1993 až 1994, jak jinak než v Českých Budějovicích. V dalších letech působil v českobudějovickém klubu jako trenér.

Během své bohaté sportovní kariéry odehrál za československou reprezentaci, kde svého času nosil i kapitánskou pásku, 85 zápasů a vstřelil 20 gólů. Hrál na světových šampionátech v letech 1983, kde získal stříbrnou medaili, a 1986. Stříbro získal i na Zimních olympijských hrách 1984 v Sarajevu.

Eva Dvořáková - ředitelka obecně prospěšné společnosti Rybka
Narodila se 30. října 1954 v Písku. Základní školu navštěvovala v Týně nad Vltavou a poté absolvovala Střední keramickou školu v Bechyni, kterou ukončila v roce 1974. Následovně prošla řadou profesí. Mimo jiné pracovala jako pokladní u Českých drah, učitelka v mateřské škole, laborantka či vedoucí Podnikové prodejny Keramických závodů. V současné době je ředitelkou obecně prospěšné společnosti Rybka se sídlem v Týně nad Vltavou. Zároveň je dopisovatelkou měsíčníku Vltavín, historičkou, producentkou či fotografkou. Z její literární tvorby lze například zmínit dílo Jak dějiny procházely kronikami města Týna nad Vltavou.

V roce 2002 byla oslovena členy Občanského sdružení Rybka v Husinci na Prachaticku, zda by nepřevzala a neřídila jejich azylový dům. I přes závažné nedostatky, zejména v hospodaření, ale i v řízení, se jí podařilo zařízení v krátké době i s pomocí Jihočeského kraje obnovit. O devět let později ji pak oslovila obec Studená na Jindřichohradecku s návrhem na přebudování nevyhovujícího objektu na azylový dům. Po vzájemné shodě byl jeho provoz zahájen od roku 2012. Cílovou skupinou azylových domů jsou hlavně rodiny s dětmi a matky s více dětmi, které se ocitly v krizové životní situaci. Dále etnické menšiny, oběti domácího násilí a osoby bez přístřeší. Mimo to je organizátorkou setkávání seniorů z domovů s pečovatelskou službou a pořádání kulturních akcí pro ně. Charakterizovat ji lze jednou větou: Je to člověk, který je připraven kdykoliv podat pomocnou ruku.

Ing. Johann Hofbauer - rakouský zemský politik a dlouholetý předseda Euroregionu Silva Nortica
Narodil se 24. ledna 1950 v obci Kleinpertholz v Dolních Rakousích. Navštěvoval střední a vyšší odbornou školu Francisco Josephinum ve Wieselburgu, kde získal v roce 1971 odbornost v bankovnictví, zemědělství a mlékárenství. Po ukončení školy nastoupil do zemské laboratoře na kontrolu mléka v Gmündu a postupně se vypracoval až na pozici vedoucího laboratoře na kontrolu mléka v Dolních Rakousích. Zároveň je bývalým rakouským zemským politikem a dlouholetým předsedou Euroregionu Silva Nortica. V letech 1993 až 2016 pak byl za Lidovou stranu poslancem zemského sněmu Dolních Rakous.

Předsedou rakouské části Euroregionu Silva Nortica se stal v roce 2005. V této funkci se zasloužil o výrazné zlepšení česko-rakouské spolupráce a přeshraničních vztahů mezi Jihočeským krajem a Dolními Rakousy. Zabýval se například zlepšením silničního a železničního propojení obou států, elektrifikací trati Praha - České Budějovice - České Velenice – Gmünd - Vídeň, zlepšením spolupráce v oboru zdravotnické péče - spolupráce jihočeských nemocnic s nemocnicí Gmünd či zlepšením vzdělávací spolupráce na úrovni středního školství mezi Obchodní akademií Gmünd a jihočeskými středními školami. Na konci roku 2018 odešel z postu předsedy Euroregionu Silva Nortica do důchodu.

Je nositelem Velké stříbrné medaile za služby Rakouské republice a Zlatého velitelského kříže - vyznamenání za služby pro spolkové země Dolní Rakousy.

Prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc., Dr. h. c. - vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy
Narodil se 13. června 1945 v Písku. Po absolvování tamního gymnázia v roce 1963 vystudoval během let 1963 až 1968 historii a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se hlavně českým a evropským uměním v období středověku – zejména uměním cisterciáckého řádu, architekturou a uměním doby posledních Přemyslovců, uměním doby lucemburské a jagellonské a aristokratickými sídly 19. století. Od roku 2003 do roku 2018 stál v čele Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

Svou kariéru odstartoval v roce 1968 jako historik umění v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Následně působil například na pozici historika umění na Útvaru hlavního architekta města Prahy, vědeckého pracovníka v Ústavu dějin umění ČSAV či hostujícího profesora na Technické univerzitě v Berlíně na Ústavu pro dějiny umění. V roce 2002 byl jmenován profesorem dějin umění na Univerzitě Karlově.

Z jeho publikační činnosti lze jmenovat Gotickou architekturu v jižních Čechách. Zakladatelské dílo Přemysla Otakara II., Aristokratická sídla období romantismu a historismu či The Cathedral of St. Vitus at Prague Castle. 

Vídeňská univerzita mu udělila Herderovu cenu za příspěvek k zachování a rozmnožení evropského kulturního dědictví v intencích mírového porozumění národů. Zároveň je i držitelem papežského rytířského Řádu svatého Řehoře Velikého.

Tomáš Neškodný – správce skladů při Táborské posádce 53. pluku elektronického boje
Narodil se 1. listopadu 1978 v Českých Budějovicích. V krajském městě navštěvoval Základní školu Emy Destinové i Střední odborné učiliště Okružní, které absolvoval jako dřevomodelář. Do roku 1997 se věnoval truhlařině. Po vojně, kterou si odsloužil na českobudějovickém letišti, se živil jako tesař, skladník či montážník. Na českobudějovické letiště se vrátil v roce 2004, kdy se stal vojákem z povolání. Konkrétně na pozici hasiče. Na stejném postu pak působil u 72. záchranného pluku civilní ochrany v Jindřichově Hradci a momentálně je jeho pracovištěm Táborská posádka 53. pluku elektronického boje, kdy vykonává funkci správce skladů. Letos zachránil tři lidi před utonutím.

V červnu, když pracoval na louce v Heřmani na Písecku nedaleko jezu U Karáska na Blanici, za ním přiběhl starší muž s tím, že se někdo topí. Ihned se rozběhl k řece. Na místě právě skákala do vody matka dvou topících se dětí. Křičel na ni, aby to nedělala, ale už bylo pozdě. Žena se začala topit také. Společně s nimi se ve zrádné vodě pod jezem topil i otec dětí, který je chtěl také zachránit. Ani chvíli neváhal a skočil za nimi do řeky. S pomocí jedné svědkyně vytáhli z vody děti a matku. Každého zkontroloval, zda nepotřebuje první pomoc, a pak se vrhl do vody pro otce. Toho se, bohužel, ale zachránit již nepodařilo. Při záchraně mu pomohlo hlavně pravidelné školení o poskytování první pomoci, které vojáci každoročně absolvují.

Karel Roden – český herec
Narodil se 18. května 1962 v Českých Budějovicích. V roce 1981 absolvoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni a o čtyři roky později Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze. U přijímacích zkoušek dostal za úkol zahrát psa, jehož majitelkou měla být taktéž adeptka herectví Ivana Chýlková. Pochází z herecké rodiny, slavní herci byli jeho otec i dědeček. 

Po divadelní fakultě získal angažmá v pražském Divadle na Vinohradech. Dále působil například v Činoherním studiu v Ústí nad Labem či Národním divadle. V roce 1993 divadelní scénu opustil a odjel do Anglie, kde navštěvoval herecké kursy a zdokonaloval se v angličtině. Po návratu se stal hercem na volné noze. V roce 1999 obdržel Cenu Alfréda Radoka za ztvárnění Bruna v inscenaci Velkolepý paroháč. 

Filmovou kariéru započal v roce 1983 ve snímku Zámek nekonečno. Svůj výjimečný talent následně prokázal v pestré paletě rolí. Od pohádek a komedií přes kriminální příběhy, historické snímky, psychologická dramata až po akční thrillery. Jako jeden z mála českých herců se výrazně zapisuje i do kronik hollywoodské filmografie.
Mezi jeho nejznámější snímky patří Jak básníci přicházejí o iluze, Copak je to za vojáka..., Čas sluhů, Pták Ohnivák, Kytice, 15 minut, Blade 2, Bournův mýtus, Prázdniny pana Beana, Hlídač č. 47, Habermannův mlýn, Lidice či Masaryk.

Ze sedmi nominací na Českého lva za hlavní mužský herecký výkon proměnil dosud dvě. Ve filmu Hlídač č. 47 a Masaryk. Cenu české filmové kritiky pak získal za snímek Habermannův mlýn.

MUDr. Břetislav Shon – generální ředitel a předseda představenstva Nemocnice České Budějovice, a.s.
Narodil se 18. února 1949 v Praze. Po absolutoriu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v oboru urologie nastoupil v roce 1975 na urologické oddělení v českobudějovické nemocnici. Letos po 44 letech služby odstoupil na vlastní žádost z postu generálního ředitele a předsedy představenstva.

Českobudějovické nemocnici zasvětil celý svůj profesní život. Jako řadový lékař tu působil na urologii v letech 1975 až 1997. V témže roce se stal na oddělení primářem a v této funkci setrval až do roku 2006. Mezitím byl v roce 2004 pověřen vedením Nemocnice České Budějovice, a.s. a o rok později byl jmenován jejím generálním ředitelem a předsedou představenstva.

V době, kdy stál v čele českobudějovické nemocnice, se významně podílel na jejím rozvoji. Jedním z jeho hlavních cílů byla postupná centralizace veškerých provozů do jejího horního areálu. Tato vize se úspěšně naplňuje a pro pacienty znamená navýšení komfortu a kvality poskytované péče. Nemocnice se zároveň pod jeho vedením vypracovala mezi nejšpičkovější tuzemská zdravotnická zařízení. Svědčí o tom i prestižní ocenění v soutěži Nejlepší nemocnice ČR za rok 2015, kdy se českobudějovická nemocnice stala v konkurenci 156 nemocnic absolutním vítězem. 

Za přínos jihočeskému zdravotnictví při transformaci krajské nemocnice v úspěšnou obchodní společnost ocenili Břetislava Shona při svých návštěvách i prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman.

Ing. Ivo Vicena, CSc. - lesník a soudní znalec
Narodil se 18. února 1926 v Jihlavě. Je absolventem Lesnické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně, kde ukončil studium v roce 1949. Kandidátskou disertační práci na téma „Některé příčiny vzniku polomu na Šumavě při vichřici dne 17. ledna 1955“ pak obhájil v roce 1961. A Šumavě zůstal věrný dodnes. Životem jej zároveň provází bohatá publikační činnost. Jako odborník v oblasti lesního hospodářství zároveň zpracoval na tisíc znaleckých posudků. Aktivní ve své činnosti nepřestává být ani ve svých 93 letech.

Pracoval, mimo jiné, jako hlavní inženýr Vojenských lesů v Horní Plané nebo ředitel Jihočeských dřevařských závodů ve Volarech. Z jeho publikační činnosti lze například jmenovat Polomy a kůrovec na rakouské, bavorské a české straně Šumavy, Problematika ochrany lesa v souvislosti s orkánem Kyrill, Kůrovec na Šumavě, historie, současnost a poučení, Ekologové ohrožují Národní park více než kůrovec či Šumava potřebuje dobrou zónaci a dobrý management. V roce 2014 mu udělila Mendelova univerzita v Brně za jeho práci medaili za rozvoj oboru.

Šumavák Petr Martan a ředitel Komunity pro duchovní rozvoj ve Čkyni o něm řekl: „Ivo Vicena je lesník a velký Jihočech. Jeho odborné články vycházejí ze znalosti jím prožité historie. Stál u zrodu tzv. šumavského IV. odboje, proti novodobé ideologii divočiny. Patří mezi vzácné bytosti, jejichž vědomí nepodléhá stárnutí a vyvíjí se do pozemského vrcholu.“

Ing. František Záhora – kronikář obce Černá v Pošumaví
Narodil se 7. září 1943 v Třebějicích na Táborsku. V Soběslavi vystudoval Gymnázium a po něm agronomickou fakultu na Vysoké škole zemědělské v Praze. V roce 1965 nastoupil do státních statků, později Oborový podnik Šumava, kde mnoha funkcemi. V roce 1990 se stal na základě referenda ředitelem státního podniku Statek Frymburk. V oblasti Černé v Pošumaví byl tak zaměstnán od roku 1971. A jelikož se vedle své funkce byl nucen angažovat i v práci pro obec, zažádal v roce 1976 v Černé v Pošumaví o post kronikáře. V roce 1990 ale musel vzhledem k velkému časovému zaneprázdnění tuto práci přerušit a ke kronikaření se vrátil až o 12 let později.
Prvních 14 let zapisoval události redisperem – pero s násadkou a hrotem namočeným do inkoustu, do velké knihy. S nástupem počítačů ale přešel ke klávesnici. Postupně přepsal do elektronické podoby nejen své dosavadní zápisy, ale i staré německé kroniky, které již byly přeložené do češtiny. Vedle pravidelných ročních zápisů se snažil neustále doplňovat další a další poznatky z historie obce i okolí. Zároveň zpracoval i historii tamního školství, tuhových dolů, hasičů, myslivců, zemědělství či církve. Knižního vydání se dočkala například jeho publikace k 750. výročí vzniku Černé v Pošumaví. A své poznatky pak uplatnil i jako dopisovatel regionálního deníku, kde mu vyšlo již 220 článků.
Jeho práce vždy vyniká precizností a daleko přesahuje běžné povinnosti zapisovatelů událostí.